Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konec taliánských jazz-grindových extremistů PSYCHOFAGIST na sklonku minulého roku byl stejně náhlý, jako blesk z jasné oblohy. Jen si představte, že se kapela po patnácti letech rozpadne uprostřed turné. Téměř ihned po této události však kytarista Stefano Ferrian a bubeník Federico dávají dohromady novou kapelu. Sestavu doplňují nejen o baskytaristu, který tedy zdaleka nemá kvality Marcella z PSYCHOFAGIST, ale hlavně i o zpěvačku Dalilu. Toto kvarteto se záhy na počátku roku 2014 zavírá ve studiu Den Records a nahrává materiál na desku „Atoma“.
Žánrová odbočka je více než citelná. Od technických grindcororvých experimentů, u kterých PSYCHOFAGIST se nebáli do sebe nasávat zatěžkaný sludge, math rock nebo i jazz, se nová kapela posunula do krajiny industriálu. Nečekejte však ale nic ve stylu MARILYN MANSONA. Ze SYK je velmi intenzivně cítit, z jaké scény pocházejí a stejný level extrému, jaký měli PSYCHOFAGIST, si naštěstí zachovali. Instrumentální složka si zachovává zálibu v lámaných rytmech, které ale zasazuje do průmyslové mašinerie disharmonických riffů smrdících vazelínou a železnými pilinami. Většinou bez nějakých přídavných efektů tak vytvářejí dokonalou iluzi nelítostného metalového stroje. A nad tím vším chaoticky létá lehce zbustrovaný křičený ženský vokál, který dokonává bestiální tíživou atmosféru.
Pokud znáte videoklip „Happiness is Slavery“ od NINE INCH NAILS, tak toto je naprosto přesné převedení jeho vizuálu do zvuku. Masochistická kulisa, při které kovové mašiny trhají živé tělo.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.